Dostaneme, na co myslíme, ať to chceme nebo ne.

Opakování je matkou moudrosti a sama na sobě zjišťuji, jak se k některým věcem vracím nebo je potřebuji slyšet nebo číst v okamžik, kdy se mraky zatahují, světlo polevuje a schyluje se k bouři. A tak si je zopakuji dnes a přímo tady.

Artist: Já Falcora

Narodili jsme se s vrozeným vědomím a poznáním, že si svou realitu sami vytváříme. Toto poznání je v nás natolik základní, že když se někdo snaží naše tvoření zmařit, tak v sobě automaticky cítíme jisté rozladění. Narodili jsme se, že jsme stvořiteli vlastní reality.A i když jsme po tom tvoření vnitřně velmi silně toužili, tak v průběhu začlenění do společnosti jsme postupně přebírali představy druhých o tom, jak by náš život měl vypadat a jak by se měl odvíjet.

Ale stále v nás žije poznání, že jsme stvořitelé vlastního života, že existuje absolutní svoboda, a že to jak prožijeme život skutečně záleží jen na nás.

Vzpomeňme si, jak jsme nikdy neměli rádi a nemáme, když nám někdo říká, co máme dělat, jak se chovat nebo rozhodovat. Nikdy se nám nelíbí, když někdo zpochybňuje naše impulzy, konání, rozhodování, touhy a přání. Časem pod tlakem okolí, lidí, kteří se zdáli být přesvědčeni o tom, že jejich praxe má větší moc, slovo, pravdu a hlavně lepší, než vaše, jsme začali postupně opouštět své odhodlání vést svůj život. Některým přišlo a přijde snadnější, když se přizpůsobí představám druhých o tom, co je nejlepší, než aby se o něco začali skutečně snažit a konat.

Ve vší snaze, ve všem to přizpůsobování, ve veškerém úsilí zapadnout do společnosti, se nevědomky vzdáváme své absolutní svobody tvořit život takový jaký chceme.

Ale je to skutečně tak snadné? Vzdát se svobody? Nelze se toho pocitu přeci zbavit, protože existuje v samé podstatě našeho bytí.

Přesto máme tendenci vzdát se jí kvůli tomu, abychom obstáli ve společnosti, byli bráni na milost nebo v zoufalé rezignaci a přesvědčení, že nemáme jinou volbu, než se vzdát své síly a práv rozhodovat se. A tak kráčíme proti proudu, proti vlastní přirozenosti a proti vlastní duši a vůli.

V našem prožívání nemůže tvořit nikdo jiný, než my. V tom, že dovolíme někomu, aby vytvářel naší realitu, není nic uspokojujícího, ale celkem dost ničivého. A věřte, že ani není dost možné, aby někdo tak činil.

Jsme Vědomí, které se momentálně nachází v tomto úžasném fyzickém těle proto, že na něco se soustředit a tvořit je vzrušující. Fyzická bytost, kterou definujeme jako sebe stojí na náběžné hraně myšlení, zatímco námi proudí Vědomí, které je ve skutečnosti naším Zdrojem.

Dost často slýcháváme od přátel, okolí otázku „Proč mi trvá, tak dlouho, než dostanu to, co chci.“

Není to proto, že to nechceme dost.

Není to ani proto, že nejsme inteligentní.

Není to ani proto, že toho nejsme hodni.

Ani proto, že by se proti nám spikl osud.

A už vůbec ne proto, že to dostal někdo jiný.

Samotným důvodem proč to tak je, že se držíme ve vibračním vzorci, který neodpovídá vibracím našeho přání.

To je jediná příčina.

Ještě je potřeba pochopit podstatnou věc. Pokud se zastavíme a zamyslíme nad tím a procítíme to, můžeme identifikovat jakoukoliv disharmonii.

A v tento okamžik se začneme zbavovat starých myšlenek a vzorců, které představují jedinou překážku.

Podle narůstajícího pocitu úlevy poznáme, že se zbavujeme odporu a stejně tak zvýšeného napětí hněvu a frustrace. Zjistíme, že předtím jsme tyto negativní pocity jen posilňovali.

Naše časoprostorová realita byla uvedena do pohybu silou myšlení dlouho předtím, než se projevila ve fyzické formě, kterou nyní vidíme.

Všechno v našem fyzickém okolí bylo vytvořeno z nefyzické perspektivy tím, co nazýváme Zdrojem. A tak jako náš Zdroj vytvořil náš svět a nás – silou zaměřené myšlenky, pokračujeme i my ve vytváření svého světa ze svého místa na náběžné hraně myšlení v této časoprostorové realitě.

My a to, co nazýváme Zdrojem, jsme jedno a totéž.

Nemůžeme být odděleni od Zdroje a Zdroj od nás není nikdy oddělen.

Zdroj nikdy nenabídne myšlenku, která by mohla způsobit oddělení od nás.

Nemůžeme vyslat myšlenku, která by způsobila totální oddělení, ale můžeme vysílat myšlenky, které jsou velmi odlišné svou vibrační povahou a tak budou bránit našemu přirozenému spojení se Zdrojem. Říkáme tomu odpor nebo rezistence.

A nejlepší bude uvést si příklad.

Když se například na několik sekund na něco zaměříme, aktivujeme v sobě vibraci té situace a nebo předmětu a zákon přitažlivosti začíná na tuto vibraci reagovat. Čím déle se na něco soustředíme, tím je to pro nás snadnější se na to zaměřovat, protože díky zákonu přitažlivosti přitahujeme další myšlenky a vibrace, které tvoří jádro počáteční myšlenky.

V prvních okamžicích nemají vibrace příliš mnoho přitažlivé síly, ale pokud své zaměření udržíme déle, síla vibrací začne mít větší obsah.

1. Myšlenky, které máme se rovnají našemu bodu přitažlivosti.
2. Dostaneme, na co myslíme, ať to chceme nebo ne.
3. Naše myšlenky jsou vibrací a na tuto vibraci potom přijde patřičná odpověď.
4. Expandováním a zesilováním začne být naše vibrace nakonec tak silná, že způsobí zhmotnění.
5. To, na co myslíme a co cítíme a co se zhmotňuje v našich zkušenostech, je vždy ve vibračním souladu.

Ráda bych se vrátila k druhému bodu - Dostaneme, na co myslíme, ať to chceme nebo ne. Musíme si uvědomit, že, i když něco nechceme a stále na to dokola myslíme, jak to nechceme a vyvolává to v nás neklid, že Zdroj, vesmír nezná NE. Ale prostě myslíme na to tak silně, protože se toho bojíte a nevidíme skrze tuto negativní myšlenku pozitivní.

Je potřeba se zaměřit na pozitivní myšlenku a vypustit ze sebe negativní.

Možná se vám v životě stává, že dostáváte nabídky na práci, kterou nechcete a nepřejete si dělat. Ale uvědomte si, jak hned reaguje, když taková nabídky přijde? Jste nervózní? Máte vztek, zlost? Otázky, proč mni nemůže přijít nabídka, kterou bych rád/a? Jak na toto často myslíte? Dokážete se soustředit na tu vaší vysněnou práci a nebo to v ten okamžik pomalu vzdáváte? Propadáte té myšlence, že to jinak už nebude a vidíte jen tu představu toho, jak nechcete práci, která vás neuspokojuje? Tak jako si přitahujete to, co chcete, tak si přitahujete i co nechcete. Stejným způsobem – jen špatnou, negativní myšlenkou. Ale vesmír nezná mezitím rozdíl. Myslíte na to, tak jako tak a tak to přijde. Naučte se disciplíny, trpělivosti a vizualizace v to, co chcete a ne to, co nechcete.

Proč říci tomu NE - znamená říci tomu ANO? (z knihy Požádej a je ti dáno).

Základem našeho vibračního vesmíru je zákon přitažlivosti. To

znamená, že jeho podstatou je zahrnutí. Když věnujeme pozornost

něčemu, po čem toužíme, a říkáme tomu ano, zahrnujeme to do své

vibrace. Ale i když se díváme na něco, co nechceme, a říkáme tomu

ne, zahrnujeme to do své vibrace. Když tomu nevěnujeme žádnou

pozornost, nezahrnujeme to. Nemůžeme však ze své vibrace vyloučit

nic, čemu svou pozornost věnujeme, protože vaše zaměřená

pozornost znamená, že to zahrnujeme do své vibrace – pokaždé

a bez výjimky.

Naše štěstí nezávisí na tom, co udělají druzí. Štěstí druhých nezávisí na nikom jiném, než na nich. To, jak se cítíme je jasným identikátorem vibrační rovnováhy mezi našimi touhami a naší vibrací, kterou jsme vyslali. Jak se cítíme ukazuje zda umožňujeme své spojení se Zdrojem, se svým Vyšším Já a nebo ne. Pokud používáte jakéhokoli jiného vlivu jako svého navigačního zdroje, ztratíte se a sejdete z cesty, protože nikdo jiný nechápe lépe

než vy rozdíl mezi tím, kde jste, a tím, kde chcete být. Druzí nemohou úplně chápat naše touhy a tak budou stále přidávat do té směsi své přání a touhy. Proto jen my sledujme sebe, naše pocity a jen tím směřujeme ke svým cílům.

Ale...je moudré dělat hlouposti, bez nich nevíme, necítíme, co je špatně, kudy nejít.