Co nám vzkazují poslové karet Skryté moudrosti na úterý 23. 2. 2016?
Promlouvají k nám kartou číslo 40 Ohnivý Princ (Optimismus, agresivita).
Karta je vyložena jako Spojenec.
Pokud k nám Ohnivý princ přichází jako Spojenec, dává nám na vědomí, že on představuje onu neviditelnou sílu za veškerými projevy hmotného světa a přináší nám dar optimismum. Zcela právem, tak pocítíme, že máme jít vpřed a podniknout něco přesvědčivého a rozhodného, abychom dosáhli cíle.
Ale také nám přináší dar zázraku, protože ozářil naši cestu k nejvyššímu dobru právě tímto světlem optimismu. Věci se dějí jakoby kouzlem, aby vytvořili přesně takovou realitu jakou chceme, a o kterou se snažíme.
Teď přichází čas, kdy máme všechny důvody k naději a je potřeba jít vpřed s vědomím, že máme vše, co potřebujeme a ještě víc.
Nemáme se, ale zapomenout podělit o své nadšení. Máme věřit v druhé a dívat se na ně s optimismem a štěstí se zdvojnásobí. Pro člověka, který se nevzdává, neexistují hranice. Radujme se ze všeho a nečekejme, že v budoucnosti přijde něco, co bude pravé, protože je možné, že to pravé přichází právě teď a nemuseli bychom to vidět.Můžeme vězet v bahně, ale přitom koukat ke hvězdám. Mějme trpělivost, víru. Klín klínem nikdy nevytlučeme ani si tím nic pozitivního nepřitáhneme. Díky pozitivnímu světlu můžeme vypozorovat změny, které se dějí a hlavně najít v sobě sílu je uskutečnit.
Pozorování – trpělivost (Příběh Stromu)
Daleko na východ od kmenové vesnice se tyčila v poušti vysoká hora. Vyšplhat se na tuto horu znamenalo velký čin a tak všichni chlapci z kmene toužili, aby se o to mohli pokusit. 6 Jednoho krásného dne náčelník Moudrý a Silný Strom si zavolal všechny chlapce a řekl jim: „Chlapci, dnes se můžete všichni pokusit vylézt na tuto horu. Vyjděte hned po snídani a jděte každý tak daleko, jak jen dokážete. Až budete unaveni, vraťte se, ale každý z vás mi přineste větvičku z toho místa, kam až dojdete.“ Vydali se tedy na cestu plni naděje a každý cítil, že jistě dorazí až na vrchol. Ale brzy se loudavě vrátil jeden chlapec a vztáhl k náčelníkovi ruku, ve které držel kaktusový list. Náčelník se usmál a řekl: „Milý hochu, ty ses vůbec nedostal k úpatí hory, ani jsi nepřešel poušť“. Později se vrátil druhý chlapec a přinesl šalvějovou snítku. „Došel jsi na úpatí hory“, řekl náčelník, „ale vzhůru jsi nešplhal“. Další hoch měl větvičku limby. „Dobrá“, řekl náčelník, „ty ses dostal až k pramenům.“ Později přišel další s trnitou větvičkou. Když ji náčelník uviděl, usmál se a řekl: „Ty jsi šplhal vzhůru. Dostal ses až k prvnímu kamenitému mlází“. Odpoledne dorazil hoch s cedrovou větvičkou a náčelník řekl: „Podal jsi dobrý výkon, dostal ses až do poloviny hory“. O hodinu později přišel hoch s borovou větvičkou. Tomu náčelník řekl: „Výborně! Ty jsi vyšplhal až ke třetímu pásmu, měl jsi za sebou tři čtvrtiny výstupu.“ Slunce už stálo nízko, když se vrátil poslední. Byl to vytáhlý, krásný chlapec vznešené povahy. Byl to Odvážný Strom. Přicházel k náčelníkovi s prázdnýma rukama, ale oči mu zářily: „Můj otče“, řekl, „dostal jsem se tam, kde už nebyly žádné stromy, neviděl jsem žádnou větvičku, ale viděl jsem zářící moře v dáli.“ Také náčelníkova tvář se rozzářila, když slavnostním hlasem říkal: „Poznal jsem to! Když jsem ti pohlédl do tváře, poznal jsem to. Ty ses dostal až na vrchol. Nepotřebuješ žádnou větvičku. 7 Je to napsáno ve tvých očích, zvoní to ve tvém hlase. Pocítil jsi radost, můj chlapče, viděl jsi krásu a nádheru hory.“
Žádné komentáře:
Okomentovat