Dva muži, oba těžce nemocní, sdíleli stejný nemocniční pokoj. Jednomu z nich bylo dovoleno každý den si na hodinu sednout, aby tak napomohl odtoku nahromaděné tekutiny z plic. Jeho postel byla hned vedle okna. Druhý muž musel trávil celý čas ležením na zádech.
Muži si spolu povídali celé hodiny. Hovořili o svých manželkách a rodinách, domovech, práci, o svých zážitcích z vojny a kde všude byli na dovolené…
Každé odpoledne, když se muž ležící u okna mohl posadit, trávil čas popisováním svému spolubydlícímu všeho, co se dělo za oknem.
Muž na druhé posteli každý den v tuto jednu hodinu vždy ožíval, když se jeho svět rozšířil a ožil o všechno to dění a barevnost venkovního světa.
Za oknem se nacházel park s krásným jezerem. Kachny a labutě pluly po vodě, zatímco děti si hrály a pouštěly po ní svoje modely lodiček. Mladí milenci se procházeli držící se za ruce mezi záhony květin hýřícími všemi barvami a v dálce se rozprostíral pohled na siluetu města.
Během popisování všech podrobností muž dál od okna zavíral oči a představoval si tu celou malebnou scenérii.
Jednoho teplého odpoledne popisoval muž u okna průvod, který právě šel okolo. I když druhý muž neslyšel žádné zvuky kapely, dokázal si to celé ve své mysli velmi živě představit.
Ubíhaly dny, týdny, měsíce.
Jednoho rána přišla zdravotní sestra, která donesla vodu na koupání. V posteli u okna však už jen našla nehybné mužovo tělo. Muž zemřel během spánku. Smutná přivolala další zaměstnance, aby tělo vynesli.
Hned, jak to bylo vhodné, ji druhý muž poprosil, zda by ho nemohla přesunout na místo u okna. Sestra mu velmi ráda vyhověla. Po tom, když si byla jistá, že se na novém místě cítí pohodlně, odešla a nechala ho samotného.
Pomalu a bolestivě se opřel o jeden loket, aby se poprvé za svůj pobyt podíval na opravdový svět venku. Pomalu se natočil, aby měl nejlepší výhled. Čelil však prázdné zdi.
Muž se později zeptal zdravotní sestry, co mohlo přimět jeho zesnulého spolubydlícího k popisu takových nádherných věcí za oknem.
Sestra odpověděla, že ten muž byl slepý a nemohl vidět ani tu zeď.
Řekla: „Možná vás chtěl jenom povzbudit".
EPILOG:
Existuje extrémní štěstí v dělání druhých šťastnými i přes vlastní nepříjemnou situaci. Sdílený smutek je polovina trápení, ale když se sdílí štěstí, radost se vzájemně násobí. Pokud se chcete cítit bohatí, spočítejte si všechny věci co máte, které si za peníze nekoupíte ...
Žádné komentáře:
Okomentovat